WU15: Rozhovor - Adéla Motyčková

Ahoj, můžeš nám v pár větách říct něco o sobě?

Jmenuji se Adéla Motyčková, je mi 20 let a jsem studentkou pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Před 10 lety jsem začala s fotbalem v Oseku s klukama, poté jsem prošla fotbalovými kluby Litvínova a Krupky. Hráčkou FK Teplice jsem 5 let a od nové sezony působím jako asistentka trenérky Terezy Hoffmannové u kategorie WU15.

Jak ses ke kategorii WU15 dostala a jak jsi u ní spokojená?

Začalo to tím, že jsem na jaře absolvovala UEFA C licenci a začala jsem se o trénování obecně více zajímat. V létě jsem pak dostala nabídku na pozici asistenta od Terezy Hoffmannové, která se posunula na pozici hlavní trenérky z kategorie WU13. Musím říct, že seznámení s holkami proběhlo lehce a vytvořily jsme si dobrý kolektiv. S trenérkou jsme do této kategorie vnesly mnoho změn hlavně po taktické stránce, což pro holky rozhodně nebylo snadné, ale překvapivě rychle se učí. Zatím jsem rozhodně spokojená.

Co bys chtěla hráčkám jako trenérka předat?

Jelikož jsem stále aktivní hráčkou a ve fotbale mám toho ještě hodně před sebou, pořád se učím, každý trénink a zápas. Mé zkušenosti ze hřiště se snažím holkám předávat co nejvíce. Co se ale hlavně snažím vštípit holkám do hlavy, je poctivý přístup k fotbalu a maximální nasazení v zápasech i v tréninku.Ale samozřejmě je nejdůležitější, aby fotbal holky bavil.

Jsi hráčka „A“ týmu žen a zároveň působíš jako trenérka, to musí být náročné vše skloubit, je to tak?

Není to zrovna jednoduché i co se týče dojíždění a školy. Prakticky jsem buď ve škole nebo na fotbale a volného času moc nezbývá. Tréninky WU15 ale probíhají vždy před tréninky A týmu, a tak zvládám absolvovat oba. Ani hlavní trenérka toho zrovna nemá málo, ale zatím nám to časově vychází. Snažíme se holkám opravdu věnovat.

Máš možnost porovnat fotbal přímo ze hřiště jako hráčka a za lajnou jako trenérka. Která role tě baví víc, dá-li se to vůbec porovnat?

Je to úplně něco jiného, nemůžu říct, která role mě baví víc. Jako hráčka na hřišti mám úplně jiný pohled na hru než z lajny a také toho mohu daleko více ovlivnit. Emoce jsou ale stejné, spíše jako trenérka jsem občas více nervózní než na hřišti jako hráčka.

Jaké máš trenérské ambice do budoucna?

Ráda bych se dál vzdělávala v trénování, ale zároveň chci ještě určitě nabírat zkušenosti na hřišti jako hráčka. V budoucnu bych se ráda posunula na hlavní trenérskou pozici, ale příliš neřeším, u jakého týmu to bude. Teď jsem spokojená na pozici asistenta a učím se od zkušenějších trenérek u nás v Teplicích.