Tomáš Grigar: Fotbal miluju
Brankář Teplic Tomáš Grigar slaví čtyřicátiny! Na Stínadlech působí už od ledna 2009, za rok tak může oslavit patnáct let věrných služeb. I když to v minulosti několikrát vypadalo, že jeho éra skončila, vždy se dokázal vrátit na post jedničky a být oporou sklářů.
Jak se cítí čtyřicátník, když chytá ligu?
Doposud to bylo celkem dobré, ale po včerejším tréninku se mi dobře nevstávalo. Ještě k tomu byl na umělé trávě, takže po ránu to bylo těžší. (úsměv)
Je to tedy znát, když se budeme bavit vážně?
Za mlada byla regenerace rychlejší. Teď se tomu musí dát maximum. Tak nepiju pivo. (smích). Ne, třeba po sauně jdu do studené vody, to mi pomáhá, to mám rád.
Uměl sis představit ve dvaceti, že ve čtyřiceti budeš ještě ligu chytat?
Já si říkal, že luxus bude chytat do třiceti, pětatřiceti. Dokud bude zájem, tak budu chytat. A dál? A dokud nebudu mizerný. Fotbal miluji.
Je na tobě znát, že chytáš dlouho? V čem jsou plusy, mínusy?
Už znám hráče, tak vím, jak kopnou penaltu, přímý kop. Dobře čtu hru. Jsem prostě zkušenější, tak i chytám. Nohy do vzduchu nevyhazuji. Já to ale ani nedělal, na efekt chytat neumím.
Vlastně jsi nejstarší teplický fotbalista, který v tomto věku hrál. Co to pro tebe znamená?
Jsem rád, že mi daly Teplice šanci. Nejsem ale na statistiky, tak to neprožívám.
Jsi Ostravák, víc jak půlku dospělého života jsi v Teplicích... Zůstaneš v nich i po kariéře?
V Teplicích jsem skoro patnáct let, před tím jsem byl v Praze. Pak budeme u Prahy, postavili jsme tam barák, děcka tam chodí do školy. Fotbal miluju, pořád se cítím na dvacet, tak zůstanu pak u něj i pak; chtěl bych chytat v nějakém menším klubu nižší soutěž.
A co motivace? Každý den se ti chce vstávat? I když víš, že to bude bolet?
Říkám si, že každý zápas může být poslední. Proto chytám pořád na maximum. Může přijít i zranění.
Jak si kousal, když si v minulosti byl dvojka?
Každý hráč, i gólmani, chce hrát. Nikdo to nedělá proto, aby seděl na lávce a zahříval ji. Není to příjemný pocit, ale musíte to zkousnout a makat. Pak se vám to může vrátit.
A není vám líto mladších kolegů, že si nezachytají?
Jo, říkám si, že tu byl Honza Plachý, Luďa Němeček... A já tu straším a zabírám místo (smích). Prostě chci chytat.
Určitě řekneš, že máš rád tu fotbalovou partu, je to tak? Jací ti mladí dnes jsou?
Jsem rád v kolektivu, to mě baví. Mladí kluci můžou být rádi, jak se k nim chováme. Mají to do pohodičky. Před patnácti dvaceti lety to bylo něco jiného. To by měli strach o zdraví. (smích).
V sobotu hrajete doma s Baníkem Ostrava. Jsou tyhle zápasy pro tebe pikantní?
Hrál jsem za Vítkovice, na Baník jsem se nikdy nedostal, protože jsem nebyl tak dobrý. Baník je pojem, Vítkovice tehdy byla jen druhá liga. Jednou jsem ale byl v kontaktu s panem trenérem Komňackým. No, nedopadlo to. Baník měl Laštůvku.
Proti Baníku teď musíte zabrat.
Souhlasím. Nepovedlo se nám utkání na Bohemce, potřebujeme bodovat. Půjdeme si pro vítězství.