Robert Jukl: Každý z nás vidí, že když fotbalu obětuje maximum, tak mu to fotbal zase dá nazpátky.
Robert Jukl se po zranění znovu objevuje v základní sestavě FK Teplice. Defenzivní speciál, který umí být nebezpečný i směrem dopředu, vyhlíží nedělní souboj s Libercem (14) a zároveň líčí své zimní zranění a chválí práci spoluhráčů a trenéra Frťaly.
Juklíku, co ti bylo, že jsi nějaký čas absentoval?
Na podzim jsem deset dní laboroval se svalem, dlouho to bolelo, zjistila se trhlinka ve svalu. Léčil jsem to, v lednu jsem běhal, měl jsem to naposilované, ale hned jsem to znovu začal cítit. Nevěděl jsem, co to bylo, pracovali jsme s fyzioterapeutem, kondičákem na zlepšení, ale pořád to bolelo, tak jsem šel před odletem na herní soustředění do Turecka podstoupil magnetickou rezonanci. Přišlo se na problém, vinou kterého jsem nikam neletěl. Dal jsem tomu klid, pak jsem to naposiloval, naběhal a teď už je to vše v pořádku. Pomohl klid.
Jak jsi vnímal to, že jsi nemohl hrát?
Bylo to ubíjející. Už jsem byl nastavený na návrat. Říkal jsem si, že přijdu o minimum zápasů, ale pak se to stalo a byl jsem z toho přešlý. Mrzelo mě to, že jsem nemohl do Turecka, kam jsem se těšil na pěkné počasí. Ale bylo to prospěšné, mohlo se stát něco horšího.
Jak to bylo limitující?
Při normální chůzi v pohodě. I při běhání. Nejvíc to bolelo při kopání, kdy se noha dostala dozadu a kopla. Možná jak se unavila, tak začala bolet. Kloudně jsem začal trénovat až po prvním jarní zápase. V Pardubicích už jsem byl na lavičce a naskočil jsem do toho. Ale táhlo se to dlouho. Jsem rád, že se tam neudělala nová trhlina a vše už je v pořádku.
Co říkáš na start týmu?
Každý musí být nadmíru spokojený. Ale týmy, které hrají o záchranu, také vyhrály, to nikdo nečekal. Takže ty naše získané body jsou velmi důležité, soutěž je vyrovnaná. Týmy pod námi nás nedostihly, to je dobře. Fanoušci jsou spokojení, chodí, celé Teplice ten start do jara vnímají pozitivně.
V neděli budete hrát čtvrtý zápas z úvodních pěti před svým publikem, to je hodně kuriózní, že?
Já to nikdy nezažil. Je dobře, že je zima mírná, když to vyšlo na únor. Hrát doma je pochopitelně výhoda, ale potvrzovat před vlastními fanoušky ty výhry je těžké.
Očekávání jsou velká, ale je to hodně ošidné...
Přesně tak. Může se to otočit, porážkou se můžeme dostat po tlak. Ale my máme velkou vůli dokázat co nejvíc zápasů zvládnout. Pak nás čeká výjezd na Slavii, doma máme Slovácko, papírově to pak vypadá na náročné soupeře.
Hrajete uprostřed tabulky, změnila se díky tomu nějak vaše hra? Myslím ve smyslu, že zápasy pro vás nejsou existenční, jako tomu bylo dříve, kdy jste byli u dna.
Je to znát. Máme nějaký bodový polštář, nejsme pod tak extrémním tlakem, každému z nás se hraje o dost lépe. Můžeme si víc dovolit, padá víc gólů, protože nehrajeme vzadu na stoprocentní jistotu, jsme směrem dopředu smělejší.
A změnil se nějak přístup soupeřů, když jste v tabulce výše?
Dřív na nás soupeři nalezli, presovali nás. Teď jsou více zatáhnutí a je vidět, že mají větší respekt. Kvůli tomu se mění i naše taktika.
Jaký celkově máš z týmu pocit? Lidé jsou nadšení a říkají, že vaše postavení v tabulce není dílem náhody.
Kdyby to byla náhoda, ta naše hra, tak bychom neudělali takovou sérii. Je to zásluha poctivé práce. Měli jsme náročnou přípravu, ale povedenou. Každý z nás vidí, že když fotbalu obětuje maximum, tak mu fotbal zase dá nazpátky.
Je to takový poctivý fotbal. Velkou zásluhu na tom, kde jste, má trenér Frťala. Souhlasíš?
Určitě! Trenér Frťala si zakládá na týmové práci, ne na individualitách. Třeba i od útočníků chce, aby pomáhali týmu, aby se vraceli. Oni to dělají, odvádějí obrovské penzum práce, pomáhají tak celému týmu. Trenér má určitě velkou zásluhu na tom všem, co teď prožíváme.