Kristýna Neumanová: Fotbal ovlivnil můj život jen v pozitivním smyslu slova
V kategorii žen působí již druhým rokem a patří k oporám týmu, jak na hřišti, tak mimo něj. Pravidelně nastupuje v základní středové ose na pozici defenzivní záložnice. Po přechodu do ženského celku dostala navíc od nové sezony důvěru a zastává roli zástupkyně kapitánky. Jarní sezona ovšem znamená pro teplické áčko jediné – hlavním cílem bude boj o záchranu v 2. lize žen. Jsou na to ženy ze severu Čech připravené? Jaká je nálada před nelehkým úkolem? Nejen o tom je následující rozhovor s Kristýnou Neumanovou.
Momentálně nejsi pouze hráčkou FK Teplice, ale také studentkou a trenérkou. Povíš nám o sobě více?
Kéž bych byla pouze hráčkou, to by byla paráda. Teď v říjnu jsem nastoupila do prvního ročníku na vysokou školu, obor český jazyk a tělovýchova pro vzdělávání. Abych pravdu řekla, tak mi chvíli trvalo, než jsem se tam rozkoukala. Ze začátku jsem s tím totiž trochu bojovala, ale po prvním zvládnutém zkouškovém jsem si uvědomila, že to není nic, co by se úplně nedalo zvládnout, tak doufám, že tomu tak i bude. Bohužel jsem na úkor školy a fotbalu musela skončit s aktivním trénováním. Trénovala jsem starší přípravku ve Velkém Březně. Strašně mě to bavilo a ty prcky jsem fakt zbožňovala, ale bohužel už se to časově nedalo stíhat. Ale nezanevřela jsem na to úplně, občas chodím pomáhat. Nicméně bych se určitě chtěla k trénování v budoucnu vrátit.
Jak dlouhá doba tě pojí s fotbalovým prostředím a jaké v něm máš ještě ambice?
Na fotbalovém hřišti jsem vyrostla. V podstatě všichni z naší rodiny fotbal hrají nebo ho hráli, případně se v něm nějakým způsobem pohybují. Od miminka jsme chodili fandit taťkovi a strejdovi. Na hřišti jsme byli prakticky denně, takže asi nebyla ani jiná možnost. Zkoušela jsem i jiné sporty, když jsem byla mladší, ale fotbal prostě vždycky vyhrál a nedokážu si představit, kdybych ho nehrála. Kolik vzpomínek a doživotních přátelství jsem díky fotbalu získala, zkrátka ovlivnil můj život jen v pozitivním smyslu slova. Ambice je teď jediná, a to udržet druhou ligu žen
Jak bys zhodnotila podzimní sezonu? Co vnímáš jako hlavní důvody, že se nepodařilo získat více bodů?
Podzim bych nejradši zapomněla. Bylo to hrozné, nevím, co se stalo. Nejsme špatný tým a fotbal hrát umíme. Musíme se vzchopit a něco s tím udělat. Teplický ženský fotbal má určitě na víc, než je ČFL (Česká fotbalová liga, pozn. red.), ale musíme to dokázat i na hřišti a já věřím, že se nám to podaří. Na podzim byla největším problémem naše koncovka, tudíž doufám, že to na jaře zlomíme, budeme dávat mnohem více gólu a začneme už konečně sbírat vytoužené body.
Byla jsi jednou z pomáhajících žákyň v dorostenkách, kterým se podařilo vykopat 1. ligu ve své kategorii, nyní před A-týmem stojí úplně opačný úkol, a sice ligu zachránit. V jakém jste rozpoložení před jarními boji?
V tu dobu, kdy se vykopala první liga, jsem byla starší žákyně, která chodila dorostenkám pomáhat. Bylo to neskutečné, asi jedna z mých nejhezčích fotbalových vzpomínek. Tohle jsou emoce, které v tom fotbale chceme zažívat. Troufám si říct, že jsme nyní v dobrém rozpoložení. Neztrácíme naději, už jsme v podobné situaci byly a dokázaly jsme ligu zachránit, takže proč by se nám to nemohlo podařit i teď? Máme super kolektiv, to nám také hodně pomůže. Věřím, že to zvládneme.
Jaký je tvůj herní projev a v čem vnímáš svůj největší přínos týmu?
Jelikož hraji středního záložníka, tak si myslím, že mám dobrý přehled ve hře a dokážu rozdat balón. Jsem důrazná v soubojích, z toho na hřišti hodně těžím. Už mi bylo párkrát řečeno, že na mě protihráčky nerady hrají, to beru jako kompliment. Snažím se být přínosem pro tým i mimo hřiště. Udržovat dobrou náladu a starat se o zábavu v kabině, takže i to je jedna z mých předností.
