O české a nizozemské fotbalové cestě s Richardem Sedláčkem

První otázka musí směřovat na tvé dřívější působení v Teplicích. Fotbalově jsi v Ústeckém kraji vyrostl, nastupoval jsi za Rumburk a Děčín. Jak ses v roce 2010 dostal do Teplic?

Hrál jsem v tu dobu za Děčín. Fotbalově jsem tam dost vyčníval. S Teplicemi jsme se často utkávali na turnajích a objevil se tam zájem. Rodina se mnou byla ochotna jít, přestěhovali jsme do Teplic a na nabídku jsme kývli. Mohl jsem se tak od kategorie U11 ještě více rozvíjet.

Byl to tvůj první přesun do většího klubu. Pamatuješ si z té doby nějaké spoluhráče či členy realizačního týmu, které potkáváš i dnes?

Od začátku jsem hrál s Luďou Němečkem a také Páťou Žitným, který je nyní v Boleslavi. Některé členy vedení znám podle obličeje, ale tím že jsem hrál za mládež, tak jsem s nimi nemluvil. Byl tu ale pan Verbíř, či Štěpán Vachoušek, kterým jsem chodil podávat míče.

Ve 13 letech ses na delší čas přesunul do Sparty. Tam jsi ještě neposkočil do profesionálního fotbalu, byla pro tebe i tak sparťanská „štace“ přínosná?

Stoprocentně. Hrál jsem tam šest let a odehrál spoustu zápasů, dostal jsem se do reprezentace. Zanechalo to ve mně profesionalitu, naučil jsem se fotbalu věnovat a vyhrávat. Mám v sobě díky Spartě bojovníka, dostal jsem se následně do velkého fotbalu.

Ty jsi tam byl v mládeži i kapitánem, ze Sparty jsi ale následně odešel. Bylo to hlavně kvůli tomu, abys hned začal hrát?

Asi tak. Na konci devatenáctky jsem doufal v šanci v áčku, ta však nepřišla. Nerozešli jsme se asi úplně v nejlepším, což mě trochu mrzelo, protože mi Sparta zůstala v srdci a nikdy na to angažmá nezapomenu. Rozhodl jsem se pro zahraničí i díky stylu, který jsem hrál. Méně fyzicky a více na míči.

Tím jsou nizozemské soutěže poměrně vyhlášené. Oproti našemu fotbalu se tam více kombinuje. Hrálo to roli i pro Alkmaar, že jsi do toho zapadal?

Po příchodu do Holandska jsem zjistil, že mě nemusí omezovat ani moje výška. Dá se s tím prosadit, najdu si své silné stránky. To mi v AZ pomohli rozvíjet, fotbal můžu hrát v pohodě i s menší výškou.

Dá se tedy říct, že tě roky v Nizozemsku dotvořily, zdokonalily…

Ano, určitě. Byl jsem ale i rád, že mám z Česka zažitou bojovnost, soubojovost. I s mou výškou jsem často v těchto činnostech vynikal. Dostal jsem dokonce přezdívku „stofzuiger“ – vysavač. Musím tedy říct, že český fotbal mi pomohl v síle a já pak v Nizozemsku rozvíjel tu fotbalovou stránku.

V organizaci AZ Alkmaar jsi se celkem usadil, nastupoval jsi ale za rezervu. Byla tam někdy šance na áčko?

O šanci v A-týmu jsem bojoval dlouho. Nakonec to vyšlo a nastoupil jsem do přípravného utkání proti Ajaxu. Naskočil jsem v základu a hrál na Antonyho, který je nyní v Manchesteru United. Jenže hned ve 20. vteřině jsem si utrhl všechny vazy v kotníku. Pak jsem byl osm měsíců mimo. Cítil jsem, že se dostávám do áčka, avšak přišlo tohle zranění. Z toho jsem se dostával dlouho, odehrál jsem další sezónu za béčko, a nakonec si mě vyhlídlo Venlo.

Ve Venlu jsi získal silnou pozici v základní sestavě. Četl jsem i reakce fanoušků, kteří si tě chválili a nechápali tvůj odchod. Co se tedy stalo, že jsi najednou v Teplicích?

Nechci zacházet úplně do detailů. Sám tu situaci úplně nechápu, měl jsem velké pouto s klubem, fanoušky i městem. Odehrál jsem toho za klub spoustu a mrzelo mě to. Přišel nový trenér, který byl zárovně sportovním ředitelem. Začal koukat hodně i do financí, na čemž jsme asi ztroskotali. Mě vyřadil z týmu asi po pěti, šesti týdnech přípravy, ve které jsem měl i pásku na ruce. Bylo lepší rozvázat kontrakt než se tam trápit.

V Teplicích ses nyní potkal i s Filipem Havelkou, který s tebou byl ve sparťanské akademii. Šel tou běžnější cestou – zůstal ve Spartě déle, prošel několika hostováními v Česku, kde si možná mohl udělat v očích místních fanoušků větší jméno. Udělal bys to s odchodem do zahraničí znovu stejně, nebo bys zkusil tuto variantu?

Asi bych neudělal nic jinak. Rozhodnutí bylo takové, bohužel jsem měl nějaké zranění, to k tomu bohužel patří. Neměnil bych to, zahraničí mi dalo ohromné zkušenosti i do života mimo fotbal. Rozvinulo mě to do života, s mojí nynější manželkou jsme se hodně posunuli. Jediná nevýhoda je, že jsem přišel z méně známého prostředí, proto se musím trpělivě prosazovat a ukazovat mou kvalitu.

Zmiňuješ trpělivost. Vztahuje se i na to, že se zase musíš naučit fyzičtější a soubojovější fotbal? Ať už jsi naskočil za béčko, i v áčku, muselo to být oproti Nizozemsku jiné.

Vlastně nevím. Ta druhá nejvyšší soutěž (Eerste Divisie) tam také byla fyzicky náročná. Tedy hlavně ve Venlu, tam jsme bojovali za celé město, museli jsme v soubojích přitvrdit. Ty základy tedy mám a věřím týmu pomoci. Musím to trpělivě ukazovat trenérovi a nabídnout i to, co jsem se v zahraničí přiučil.

Zmíněná bojovnost je něco, co po tobě trenéři jistě chtějí i tady. Teplice jsou v tom tedy trochu podobné, také jde o menší město, o klub bez těch úplně největších ligových hvězd…

Je důležité abychom se právě proto semkli jako parta. Potom můžou vyčnívat i jednotlivci. Musíme to ale postavit na týmovosti.

Aplikace FK Teplice je ke stažení zde.