David Šourek po podzimu: Věřili jsme, že se výsledky otočí
David Šourek se svým realizačním týmem dostal za úkol adaptovat omlazený kádr béčka na dospělý fotbal. Po několika porážkách s těžkými soupeři se tým zvednul a opustil sestupové pozice. Hlavní trenér s námi hodnotil podzimní část sezóny.
Začneme tím nejviditelnějším - postavením v tabulce. Osmnáct bodů stačí jen na její druhou polovinu, ale na poslední týmy máte ještě náskok. Jak to ze svého pohledu hodnotíš?
Naším cílem před sezónou bylo 22 bodů, čtyři nám tedy chybí. Za mě to byly utkání doma s Ústím nad Orlicí a venku se Slovanem Liberec B, kdy jsme měli šance na to obě utkání zvládnout, ale nepadlo nám to tam. Nicméně pořád máme do jara solidní základ a na šesté místo nám momentálně chybí 4 body.
Slabší byl hlavně úvod sezóny. Jak těžké bylo tým zvednout?
Důležité je si přiznat, že na úvod sezóny jsme měli týmy z vrchu tabulky a to Kladno, Brozany, Ústí nad Labem i Zápy. Bohužel nám trvalo do toho naskočit. Práce s týmem byla pořád stejná, nepanikařili jsme a věřili jsme, že se to otočí.
Do přípravy šlo s týmem hodně mladých hráčů co přecházelo do dospělého fotbalu. Jak se adaptovali? Překvapil vás někdo? Mohl to být také důvod, proč na vás některé zkušenější týmy vyzrály?
Adaptace na dospělý fotbal trvá vždy půl roku až rok. Trpíme bohužel zejména na standardní situace, kdy nám chybí zkušenosti a bohužel i výška. Velká část našich proher měla podobný průběh, hrajeme, dobýváme, ale soupeř nás trestá z našich chyb, které vinou věku bohužel stále oproti ostatním děláme.
Snažili jste se týmu vštěpovat kombinační hru. Jak se to dařilo?
Prezentovali jsme se dobrým kombinačním fotbalem, kterému ale bohužel často chyběla ta finální fáze, která by nás v tabulce posunula výše a celkový dojem by tak byl ještě lepší. Nicméně co se týče herního projevu od vápna po vápno, tak klukům nebylo moc co vytknout, bohužel velký prostor ke zlepšení je v agresivitě v obou šestnáctkách, jak při bránění, tak při vůli dát gól.
Na závěr se zeptám na hráče áčka, kteří se chodili do B-týmu rozehrávat třeba po zranění. Vyzdvihl bych přístup či přínos někoho z nich?
Celkem se vytížilo v zápasech 19 různých hráčů A-týmu, kteří s námi netrénují. Což je vlastně úkol B-týmu a jsem rád, že jsme takto mohli hráčům pomoci nabrat herní praxi a zároveň oni pomohli nám. Každý vnesl své a pomohl v různých situacích, takže se nedá říct jen jedno konkrétní jméno, každý z nich má svůj podíl na tom, jak se nám dařilo.