Ondřej Klement: Eda je prostě jedinečný!

Jak jsi se vůbec dostal do FK Teplice?"Už je to pět let, teď načínám šestou sezónu. Po škole jsem si hledal práci a oslovil jsem pana doktora Štěrbu, chtěl jsem totiž být, jako bývalý hokejista, u sportu. Byla to strašná náhoda, protože právě v té době hledal klub člena realizačního týmu po Aleši Kobrovi. Byl jsem prostě ve správnou chvíli na správném místě. Klub to se mnou zkusil a od té doby jsem tu. (úsměv)"

Už jsi zmínil, že jsi hrál hokej, netáhlo tě to tedy spíše k hokejovému týmu?"Nemůžu říct, že ne, ale jsem v Teplicích, takže jsem zkusil to, co bylo nejblíže domova. Chtěl jsem k nějakému dorostu, proto jsem se ptal pana doktora Štěrby na místo u mládeže. Vůbec mě nenapadlo, že by bylo místo u áčka. On mi hned nabídl místo u A mužstva a pak to šlo hrozně rychle, za tři dny už jsem s týmem jel na soustředění do Rakouska. Byla to obrovská náhoda a pohádka. Taková šance už se asi v životě neopakuje."

Jaká škola bylo být v masérně s Edou Poustkou?
"Obrovská, člověk sice ze školy něco umí, ale v tom sportu je to hodně specifické, takže tohle mi hrozně pomohlo. Jsem mu hrozně vděčný, jak mi pomohl. To, co umím, je i jeho zásluha."

Co přijetí kabinou? Maséři většinou bývají už zkušenější a ty jsi přišel jako nováček, byl jsi v podstatě stejně mladý jako mladíci v týmu?
"V té době jsem měl štěstí, že jsem přišel do výborné party, ale úplně to sám posoudit nemůžu. To by měl spíš někdo jiný z kabiny."

Jak dlouho trvalo než jsi se dostal na Edovu vtípkařskou vlnu?
"Jemu se nikdo nevyrovná! Je to škola života i v tomhle. Když tu Eda není a je třeba s reprezentací, tak ho těžko někdo nahradí."

Ale občas to vypadá, že mu hodně zdatně sekunduješ...
"Je to nakažlivé a pak je to taková řetězová reakce a přidávají se další a další. Potom dobrá nálada jde kabinou, ale nahradit Edu nejde. Když je pryč, tak kluci říkají: "Ondro, řekni vtip." Na tohle já jsem ale špatnej (smích)."

Takže ti ještě nepředal své knihy vtipů?
"Ono to zase úplně nejde si strnule: "Teď budu dělat baviče." Eda je prostě jedinečný a asi i pro to ho kluci, co ho znali ze Sparty, chtěli k sobě do nároďáku. Je výjimečný a nálada s ním je výborná."

Výborně do vaší společnosti zapadl i kustod Jiří Semerád...
"Jirka si umí i ze sebe udělat srandu a to je v tom kolektivu hrozně důležité, takže ten k nám zapadá skvěle."

Pojďme k náplni tvé práce. Většina lidí si představí pod pojmem fyzioterapeut pouze masírování, ale co ještě to obnáší?
"Člověk se stará i o hráče, kteří jsou po zranění. Vytvářím jim tréninkové plány, aby se postupně po zranění vraceli do tréninku. Důležitá je také prevence, dnes už to není jen o masážích, takže jde i o různá kompenzační cvičení a prevence zranění. Nejdůležitější je ale ta práce se zraněnými. Když jde tým trénovat, tak oni tu se mnou zůstávají a pracujeme na tom, co je potřeba."

Po jakých zraněních je práce s hráči nejtěžší?
"Jednoznačně to je u hráčů, kde je zranění dlouhodobé. Nejhorší je asi plastika předního zkříženého vazu a jemu podobné peripetie. To je na půl roku rehabilitace a je to asi to nejhorší, co může být. V poslední době s tím laboroval Tomáš Česlák. Když jsem přišel, tak byl po plastice Vlasta Ryška, nějaké dozvuky byly u Patrika Koláře."

Kdo z hráčů je nejvzornější co se týče prevence?
"V tomhle mě první napadne Štěpán Vachoušek. Už má nějaká zranění za sebou, takže na sobě pořád pracuje, aby se udržoval na nejvyšší úrovni. Ten už ví, co má dělat a pracuje na sobě preventivně. Jsou to samozřejmě i další, ale jako vzor mě první napadne Štěpán."

Stane se, že někdo z hráčů přijde sám s nějakým cvičením, které neznáš?
"Milan Matula je takový inovátor a občas přinese nějaké cvičení. Často i Eda z nároďáku něco přinese. Je důležité, že se takhle obohacujeme."