Rozhovor s Davidem Vavruškou část 1. - Trenérská kariéra

S trénováním jste začínal brzy, jaký byl začátek vaší trenérské kariéry?"Začal jsem trénovat strašně brzo, protože jsem měl velké zdravotní problémy, kvůli kterým jsem nemohl pokračovat v hráčské kariéře. Začínal jsem někdy ve dvaceti letech a to poměrně vysoko věkově, protože většinou se začíná u přípravek nebo žáků, ale mě to vždycky táhlo spíš k dorostu. Začínal jsem tedy u mladšího dorostu Vyšehradu a pak jsem přešel do Podolí. Od té doby jsem už dělal jen starší dorosty, nejprve Tempo, poté Libuš a následně Motorlet. V Motorletu jsem dostal první profi práci, protože jsem tam pět let dělal šéftrenéra mládeže. Po těch pěti letech jsem se dostal až do Teplic."

Jak vzpomínáte na první teplické angažmá?"Strašně krásně a možná i proto jsem tu zpátky. Já jsem svůj tehdejší odchod považoval za možná největší chybu, jakou jsem udělal během své kariéry, ale vždy říkám, že takové věci by se neměly říkat, protože nic není náhodné.
Všechno slouží k tomu, aby jste se něco naučili. Moje trenérská kariéra byla v té době taková pohodová a až po Teplicích začaly problémy. Myslím si, že to tak muselo být, abych se ještě více vyhranil a abych se v životě, a to i profesním, trošku usadil, utřídil si myšlenky a zjistil, kdo jsem. Ve Spartě, kam jsem šel odsud, jsem dal po půl roce výpověď, protože jsem zjistil, že tam být nechci. Pak to začalo jít se mnou z kopce, i když jen v uvozovkách, protože kdyby se to nestalo, tak třeba jsem patnáct let v Teplicích. Ale také bychom se teď třeba spolu nebavili o lize. Třeba bych ligu nedělal a nebo by se to spojilo a bylo to i přesto takhle. Určitě bych ale neměl ty životní zkušenosti, jaké jsem načerpal.
Strašně rád se sem vracím kvůli lidem, mám z toho hrozně dobrý pocit. Lidé, kteří kolem fotbalu v Teplicích pracují, byli velkým důvodem, který převážil na těch miskách vah, proč jít sem. Takhle jsem v Liberci lidsky spokojený nebyl, kdyby ano, tak bych tuhle změnu nedělal. Cítím se tu hrozně dobře a mám pocit, jako bych osm let vůbec nebyl pryč.
Hrozně mi během prvního angažmá v Teplicích dala práce s panem Hrdličkou. Byl ohromně zkušený a měl velké charisma. Také si toho se mnou hodně užil, učil mě hrozně moc věcí a ve finále si myslím, že se na ty věci dívám podobně, jako on, ale musel jsem k tomu dojít svou cestou. Dostal jsem za těch osm let od života i od fotbalu hrozně přes držku a cítím se mnohem silnější než když jsem tu byl poprvé."

Zmínil jste už dospělý fotbal, málokdo asi ví, že první vaše zkušenost s ním byla už před angažmá v Teplicích, kde jste trénoval v Motorletu krátce mužskou divizi..."Bylo mi asi sedmadvacet a byla to naprostá katastrofa! (smích) Byl jsem sám ze sebe zděšený, naprosto se mi rozklížila kabina a bylo to opravdu hrozné. Pokud by se to nestalo, tak bych se to asi nenaučil. Těch čtvrt roku tam by nenahradilo ani šest let výuky fotbalu na Sorboně, protože to byl prostě totální propadák. Rychle jsem se naučil, že je obrovský rozdíl mezi dorosteneckou a mužskou kabinou. Já vím, že jsem schopen dělat dvacet let dorosteneckou nebo juniorskou soutěž, protože to je věc, kterou dělám intuitivně, cítím se tam dobře a vím, že to umím. Chlapská kabina je úplně jiná! Máte tam mladé kluky, ale jsou tam i zkušení hráči, kteří mají rodinu a tři děti. Dát tohle dohromady už není úplně jednoduché. Tohle období mě naučilo hrozně moc."

Jaký byl tedy potom přechod k dospělým v Příbrami?"Cítil jsem se silnější. Já jsem nikdy netrpěl nedostatkem sebevědomí, větší mínění mám o své práce než o sobě, ale já jsem v Motorletu nakráčel suverénně do kabiny a vyhučel jsem tam odsud rychleji než jsem se stačil vzpamatovat, proto jsem to v Příbrami bral s větší pokorou. Věděl jsem, co se tenkrát stalo a ta zkušenost mi ohromně pomohla. Důležité je, že musíte vědět, co tam chcete dělat, jak mužstvo chcete trénovat a jak s týmem chcete mluvit. To jsem se naučil po první zkušenosti. Každý si myslí, že dospělý tým může trénovat každý, ale on to každý dělat nemůže! Zkuste si představit, že vlezete do kabiny, proti vám sedí borec, který má odehráno 300 ligových startů a podívá se na vás pohledem "co mi povíš, jak mě zaujmeš, proč mám hrát pro tebe?". To jsou věci, které si někteří lidé, co hodnotí fotbal, vůbec neuvědomují.
I dnes však vím, že také v Příbrami pak byly chyby. Ty chyby budou vždycky a teď je jen otázkou, jestli jsme zakoukaní jen do sebe a máme svou pravdu nebo se necháme poučit. Já si nechávám od života poradit, ne moc od lidí - tam mám trošku problém, ale od života ano. Jsem ten typ, co potřebuje trošku facku a myslím, že se z ní dokážu poučit."

V Liberci vás dvě sezóny po sobě vytáhli jako jakéhosi záchranného trenéra. Už první mise v sézóně 2013/2014 se vydařila, jak to poté to trenér vnímá, že po úspěšné misi na konci sezóny se přesune zpět k juniorce?"Ten návrat k juniorce byl připravený a domluvený. Já jsem s tím neměl problém, protože mě ta práce hrozně moc bavila. Vadilo mi však za koho mě vyměnili a jak to pak funguje, s tím jsem měl velký problém. Já razím filozofii, že nemohu ovlivnit před co mě život postaví, ale mohu ovlivnit, jak se k tomu postavím já. Jsem trošičku fatalista, beru věci, že se stát musí, aby mě posunuli jako člověka. Může vás naštvat cokoliv, ale já to vždy beru jako výzvu."

Rozhovor s Davidem Vavruškou bude pokračovat dalšími částmi v následujících dnech, s novým trenérem A mužstva jsme si povídali o jeho názorech na fotbal i právě startující nové teplické misi.