Lékař Jan Štěrba slaví 70.narozeniny
Nejdéle sloužící člen realizačního týmu teplického A mužstva lékař MUDr.Jan Štěrba dnes slaví sedmdesáté narozeniny. Klub mu proto připravil oslavu, kde převzal od ředitele klubu Františka Hrdličky dres se symbolickým číslem 70, a i tímto by mu chtěl popřát hodně zdraví, štěstí a také úspěchů u žlutomodrého áčka. S oslavencem přinášíme také krátký rozhovor o jeho působení v Teplicích.
Od kdy působíte u teplického fotbalu?"Já jsem k fotbalu přišel, když Teplice spadly z první ligy, takže na podzim 1979. Pak jsem tu jeden čas nebyl, když se měnilo vedení. Odešel jsem do Bystřan, s panem ředitelem Hrdličkou jsem se poté vrátil na Stínadla a jsem tu dosud."
Jaké jsou nejhezčí vzpomínky za ta léta?"Těch bylo, ať se jedná o fotbalisty, manažery, funcionáře města a další, vzpomínek je spousta. Hezkých i horších, ale vzpomínám v dobrém, protože se vždy všechno obrátilo v dobré."
A co zranění? Jaké nejhorší jste tu zažil?"Zažil jsem tu pár ošklivých zranění, ale asi nejošklivější bylo, když bývalému kapitánovi a olympijskému vítězi Petru Němcovi otočili chodidlo na druhou stranu. To bylo nejspíš nejtěžší zranění."
Kolik vám za tu dobu prošlo hráčů pod rukama?"Já jsem to nikdy nepočítal, ale pokud vezmu v potaz mou kartotéku, která je opravdu rozsáhlá, tak v případě, že vezmu jen dospělé fotbality, bude to počet někde přes dvě stě. S dorostenci by to bylo mnohem víc, ale ty jsem dělal spíše jen bokem, protože po většinu času jsem byl u A mužstva."
Kdo byl největší bolestínek z té dlouhé řady?"Bolestínka bych nerad jmenoval, ale poté tu byli experti, kteří byli pravým opakem. Jeden z nich dokázal hrát tři zápasy se zlomenou nohou než se na to přišlo. Jde o Vencu Senického, ten necítil žádnou bolest."
Zažil jste také spoustu doktorských kolegů, s kým se vám nejlépe spolupracovalo?"Já můžu říct, že se mi se všemi spolupracovalo velmi dobře. Když jsem byl na tým sám, tak jsem používal téměř všechny kolegy z teplické nemocnice. Většina jich fotbalu fandila a všichni mi maximálně pomáhali. Při operacích jsem si hledal kolegy z celé republiky, u kterých jsem věděl, že ten operovaný hráč má v ně důvěru."
Dnes sice slavíte sedmdesátku, ale po hřišti pořád běháte jako mladík, nemáte někdy tendenci přeci jen nechat proběhout mladšího kolegu Pavla Neckaře?
"Vůbec ne, sice když dobíhám, tak běhám na kyslíkový dluh, ale tohle mi nevadí, klouby mám v pořádku. Trénovanost je sice mizerná, ale rozhodčí nás na hřiště už moc nepouští, takže vystačí. (smích)"
