Dnes by se padesátých narozenin dožil Vlastislav Mareček
Fotbal byl pro něj životní láskou, pro níž obětoval vše. Vždy distingovaný a s nadhledem mluvící Vlastislav Mareček byl trenérem, jemuž se předpovídala velmi slibná budoucnost. Svůj nejtěžší zápas v životě však bohužel v roce 2007 prohrál. Dnes by mu bylo 50 let.
Dlouhý černý kabát, neutrální výraz v tváři a vždy uhlazené vystupování. I takový byl charismatický trenér Vlastislav Mareček, který měl v kariéře našlápnuto vysoko. A ani nevadilo, že za sebou neměl nijak výraznou hráčskou minulost. Hrál v Kunovicích, kde se už v pouhých 23 letech začal věnovat trenéřině a záhy se z něj stal odborník na mládežnický fotbal.
Poté přesídlil na Slovácko, už po jedné sezoně ale zamířil na lavičku Zlína. Tam strávil krásných devět let a v sezoně 2002/2003 s ním debutoval v nejvyšší soutěži. Nutno říct, že si s podceňovaným týmem vedl skvěle. Byť on i "ševci" byli v lize za nováčky, dvakrát po sobě obsadili parádní sedmé místo, což nikdo po něm nedokázal.
Po dvou úspěšných letech se ale vydal hledat štěstí jinde a nakonec zakotvil v ambicióznějších Teplicích. A i zde si tento milovník lyžování a folklóru vedl přímo náramně. Tým ze Stínadel dovedl ke třetímu místu a účasti v Poháru UEFA, kde si jeho tým vylámal zuby na španelském Espanyolu.
Tehdy svítila Marečkova trenérská hvězda vůbec nejjasněji a v médiích se spekulovalo o tom, že v něm roste kouč pro Spartu. Kromě práce a výsledků byl navíc chválen i za svou přirozenou lidskost. S každým jednal slušně a jako se sobě rovným.
"To byl skutečně nejen vynikající fotbalový odborník, ale i super člověk," vzpomíná na přítele trenérský doyen Ladislav Škorpil, který s Marečkem spolupracoval u české jednadvacítky. "Měl velké srdce. A je hrozná škoda, že tu už není není," dodává známý masér Eduard Poustka, jenž pod ním "sloužil" v Teplicích.
Marečka ale milovali i samotní hráči, pro které byl druhým tátou. "Do Teplic mě přivedl a poznal jsem na vlastní kůži, jak žil fotbalem 24 hodin denně. Dokázal být autoritou i přítelem. Bylo nám s ním v kabině fajn," říká bývalý záložník Jiří Sabou.
Rodák z Uherského Hradiště byl opravdovým fotbalovým fanatikem. Leckteré zápasy tak končil často vyčerpanější než někteří hráči... "Byl to bodřý Moravák a všechno hrozně prožíval," podotýká Poustka.
Zvlášní motivaci měl muž, který trénoval mládežnické reprezentace a čtyři roky koučoval i národní tým do 21 let, hlavně na Slovácko se Zlínem. "Působil tam a všichni jsme viděli, jak moc chce v zápasech s nimi uspět. Jeho příprava byl dokonalá. Nikdy nepodcenil sebemenší detail," konstatuje legenda Teplic Pavel Verbíř.
Marečkovou slibnou kariréru ale zastavil ten nejtěžší možný soupeř. V září 2007 podlehl zákeřné rakovině, s níž několik let bojoval. Nakonec bohužel marně. "Hluboce před ním smekám. V trenéřině mu vděčím za všechno," vzpomíná s úctou v hlase Pavel Hoftch, Marečkův asistent ve Zlíně.
A rozhodně nejen on...