David Vavruška zahájí novou sezónu A-mužstva za týden v pondělí - celý rozhovor s novým tr

S trénováním jste začínal brzy, jaký byl začátek vaší trenérské kariéry?

"Začal jsem trénovat strašně brzo, protože jsem měl velké zdravotní problémy, kvůli kterým jsem nemohl pokračovat v hráčské kariéře. Začínal jsem někdy ve dvaceti letech a od začátku mě to táhlo spíš k dorostu. Začínal jsem ve Slavoji Vyšehrad a pak jsem prošel přes AFK Podolí, FC Tempo, Libuš do Motorletu Praha. V Motorletu jsem dostal první profi práci, protože jsem tam pět let dělal šéftrenéra mládeže. Po těch pěti letech jsem se dostal až do Teplic."

Jak vzpomínáte na první teplické angažmá?

"Strašně krásně a možná i proto jsem tu zpátky. Já jsem svůj tehdejší odchod považoval za možná největší chybu, jakou jsem udělal během své kariéry, ale já vždy říkám, že takové věci by se neměly říkat, protože nic není náhodné.
Všechno slouží k tomu, aby jste se něco naučili. Moje trenérská kariéra byla v té době taková pohodová a až po Teplicích začaly problémy. Myslím si, že to tak muselo být, abych se ještě vyhranil a abych se v životě, a to i profesním, trošku usadil, utřídil si myšlenky a zjistil, kdo jsem. Ve Spartě, kam jsem šel odsud, jsem dal po půl roce výpověď, protože jsem zjistil, že tam být nechci. Pak to začalo jít se mnou z kopce, i když jen v uvozovkách, protože kdyby se to nestalo, tak třeba jsem patnáct let v Teplicích. Ale také bychom se teď třeba spolu nebavili o ligovém A-mužstvu. Určitě bych ale neměl ty životní zkušenosti, jaké jsem načerpal.
Strašně rád se sem vracím kvůli lidem, mám z toho hrozně dobrý pocit. Lidé, kteří kolem fotbalu v Teplicích pracují, byli velkým důvodem, který převážil na těch miskách vah, proč jít sem. Cítím se tu hrozně dobře a mám pocit, jako bych osm let vůbec nebyl pryč.
Hrozně mi během prvního agažmá také dala práce s panem Hrdličkou. Byl ohromně zkušený a měl velké charisma. Ten si se mnou užil, učil mě hrozně moc věcí a ve finále si myslím, že se na ty věci dívám podobně, jako on, ale musel jsem k tomu dojít svou cestou. Dostal jsem za těch osm let od života i od fotbalu hrozně přes držku a cítím se mnohem silnější než když jsem tu byl poprvé."

Zmínil jste už dospělý fotbal, málokdo asi ví, že první vaše zkušenost s ním byla už před angažmá v Teplicích, kde jste trénoval v Motorletu krátce mužskou divizi...

"Bylo mi asi sedmadvacet a byla to naprostá katastrofa! (smích) Byl jsem sám ze sebe zděšený, naprosto se mi rozklížila kabina a bylo to opravdu hrozné. Pokud by se to nestalo, tak bych se to asi nenaučil. Těch čtvrt roku tam by nenahradilo ani šest let výuky fotbalu na Sorboně, protože to byl prostě totální propadák. Chlapská kabina je úplně jiná! Máte tam mladé kluky, ale jsou tam i zkušení hráči, kteří mají rodinu a tři děti. Dát tohle dohromady už není úplně jednoduché. Tohle období mě naučilo hrozně moc. Nakonec třeba i díky tomu jsem ale po letech Liberec dostal dvakrát do evropských pohárů."

Jaký byl tedy potom přechod k dospělým v Příbrami?

Zkušenost z Motorletu mi hodně pomohla. Věděl jsem, co se tenkrát stalo, a ta zkušenost byla nesmírně cenná. Důležité je, že musíte vědět, co tam chcete dělat, jak mužstvo chcete trénovat a jak s týmem chcete mluvit. To jsem se naučil po první zkušenosti. Každý si myslí, že dospělý tým může trénovat každý, ale on to každý dělat nemůže! Zkuste si představit, že vlezete do kabiny, proti vám sedí borec, který má odehráno 300 ligových startů a podívá se na vás pohledem "co mi povíš, jak mě zaujmeš, proč mám hrát pro tebe?". To jsou věci, které si někteří lidé, co hodnotí fotbal, vůbec neuvědomují.
I dnes však vím, že také v Příbrami pak byly chyby. Ty chyby budou vždycky a teď je jen otázkou, jestli jsme zakoukaní jen do sebe a máme svou pravdu nebo se necháme poučit. Já si nechávám od života poradit, ne moc od lidí - tam mám trošku problém, ale od života ano. Jsem ten typ, co potřebuje trošku facku a myslím, že se z ní dokážu poučit."

V Liberci vás dvě sezóny po sobě použili jako záchranářského trenéra, jak to trenér vnímá, že po úspěšné misi na konci loňské sezóny se přesune zpět k juniorce?

"Ten návrat k juniorce byl připravený a domluvený. Já jsem s tím neměl problém, protože mě ta práce hrozně moc bavila. Já razím filozofii, že nemohu ovlivnit před co mě život postaví, ale mohu ovlivnit, jak se k tomu postavím já. Jsem trošičku fatalista, beru věci, že se stát musí, aby mě posunuli jako člověka. Může vás naštvat cokoliv, ale já to vždy beru jako výzvu."

Vraťme se ještě k Příbrami, když jste s ní vstoupil do ligy, tak jste na jedné z tiskovek pronesl, že raději remizujete 5:5 než 0:0, aby se lidé bavili... 

"Já to trošku uvedu na pravou míru. Tohle je profesionální fotbal a ten vyžaduje výsledek. My jsme ale s Příbramí chtěli udělat něco nového a zvláštního, na co nebyla zvyklá. Příbram v té době byla zakopané mužstvo před vápnem se systémem “nedostaneme gól a něco z toho bude”. Ve finále to nebavilo diváky, trenéry a ani hráče. My jsme si řekli, že zkusíme udělat něco nového, co lidi vtáhne. Dosáhli jsme toho, že jsme měli naprosto šílené skóre, ale bylo to zajímavé pro lidi.
Profesionální fotbal je ale o výsledcích. Dobré je obojí, dobré je udělat dobrý fotbal a dobré je i udělat dobrý výsledek. Bez diváka fotbal nemá cenu, pokud sem divák nechodí, tak to nebaví ani hráče. Fotbal je fenomén, úžasná věc a dokáže být nervydrásající zábavou do posledních chvil, ale stejně tak dokáže být strašnou nudou. Pokud budeme chtít jen bavit diváky a prohrajeme každý zápas 2:5, tak je někde chyba a to nechceme!"

Bude náročnější dosáhnout odezvy od diváků v Teplicích, kde se říká, že je náročné fotbalové publikum?

"Těžko říct, ale byl jsem tady, takže vím, že je teplický fanoušek náročný. Já jsem si i v Příbrami vyslechl svoje. My jsme rádi, že sem člověk jde a zaplatí za to. Jestli je šťastný, že si na mě zakřičí, tak mu to dopřeju. Tyhle věci ani neslyším a nevnímám, koncentruju se na zápas a spoustu věcí pak jde mimo mě. Pokud je teplická veřejnost náročná a nám se podaří ji zlomit, tak to bude jen úspěch a ocenění dobré práce."

S čím tedy startujete novou etapu v Teplicích?

"Především chci dokázat, že jsem ten správný trenér pro Teplice. Řeknu to obecně, já si osobně myslím, že se nemají vytvářet pozice pro lidi. Mají být pozice vytvořené a na ně poté dosazovat vybrané lidi, protože jen tým správných lidí udělá silný klub. Osobně si myslím, že klub musí vědět, co chce. Pokud budete Real Madrid a budete hledat trenéra, tak nepotřebujete kluka, který má dvacet let praxi v mládeži. Já jsem hrdý na to, že tento klub si vyhodnotil, že práce, kterou dělám, mu stojí za to, aby si mě najmul. Klub by totiž měl brát trenéra, který splňuje jeho představy a ne potom trenéra měnit."

Na jaké filosofii jste se tedy dohodli?

"Pokud má klub juniorku a rozhodl se, že na ní chce stavět, aby v ní objevil hráče pro ligu, tak pak jsem asi opravdu trenér pro Teplice, protože pokud tady bude v mládeži zajímavý hráč, tak má u mě dveře otevřené, protože si uvědomuju, co to je za těžkou práci a co to stojí energie hráče vychovat. Pro mě je strašně důležité, aby klub žil jako celek. Pokud vezmu hráče z dorostu a bude hrát pravidelně za áčko, tak to zvýší tréninkovou morálku v celé mládeži, to je moje dlouholetá zkušenost. Kluci potom cítí, že mají šanci a to je hrozně důležité pro atmosféru v celém klubu.
Další věc je, že disponuji odvahou udělat změnu. Pro mě je důležitá pouze výkonnost. Pokud budu mít hráče, kterému bude čtyřicet, a vedle sedmnáctiletého, který tu výkonnost také má, tak budou hrát vedle sebe v sestavě. Nehraju na věk ani na zásluhy, tak se fotbal dělat nedá, jde mi jen o výkonnost!"

Vedení klubu zmínilo, že chce, aby se pracovalo na ofenzivníjším herním stylu...

"Podle mě je důležité, aby trenér měl svůj rukopis. Musí být vidět stopa trenéra na mužstvu, aby člověk už podle způsobu hry poznal, kdo tým vede. Myslím si, že moje práce je vidět. Každý asi ví, jaký systém hry je ten můj. Nebudu slibovat, že to naskočí a hned to bude bomba. To slíbit nejde, protože je to práce s lidmi, ale to čím se moje mužstva prezentovala, tak tím se bude prezentovat i tohle mužstvo.
Obecně je moje filozofie taková, že když něco chci, tak si to musím vzít. Mám rád aktivní braní v životě i ve fotbale, i kdyby to nemělo vyjít. Nejsem na vyčkávací taktiku a to stejné chci i po hráčích. Chci hladové hráče, kteří chtějí něco dosáhnout a chtějí u toho dobře vypadat. Tím samozřejmě nemyslím, že budou nagelovaní, ale že se prezentují stylem hry, který bude dobře vypadat. Můj styl hry bolí, je náročný a vyžaduje hodně dobrou kondici. Věřím, že se nám povede ho hrát i tady."

Zmínil jste, že váš přístup k hráčům je hodně individuální, takže jak bude důležité teď během přípravy jednotlivé hráče poznat?

"Tohle je vždycky důležité, ale já si troufám říct, že na většinu přijdete rychle. Hodně dám na intuici a navíc o hodně hráčích informace mám, protože český rybník je hrozně malinký. Nemám pocit, že by mi tohle trvalo hodně dlouho, takže by s tím snad neměl být problém."

Jaké bude složení realizačního týmu?

"Mým asistentem bude Džimis Bekakis, který je tepličák, hrál tady i trénoval, takže se sem vrací. Známe se léta a víme, co od sebe čekat. Má dvě úžasné vlastnosti. První, že je loajální, takže nemá potřebu mi lézt po zádech. Ví, co chceme a ví, že to je náš společný úspěch a společná práce. Pak má druhou úžasnou vlastnost, že nespí na vavřínech. Třeba vyhrajete pět zápasů a člověk pak je trošku v oblacích, ale on mi řekne: "jestli takhle budeme pokračovat, tak to špatně dopadne" a to je hrozně důležité. To mám na něm hrozně rád.
Dál bude v realizačním týmu Jakub Pekař, ačkoliv bude mít na starosti pouze juniorku, protože jeho funkce byla dosud hodně roztříštěná. My chceme mít silnou juniorku, abychom měli kde brát. Má ode mě složitý úkol, dodat nám do áčka do roka dva připravené fotbalisty."

Když člověk vyhledá vaše jméno na internetu, tak vyjede mezi prvními odkazy stránka na Facebooku se soupisem vašich hlášek, které sepsali vaši bývalí svěřenci z dorostu, a některé jsou opravdu povedené. Víte o ní?

"Jsem rád, že tahle otázka zazněla, abych to mohl jednou pro vždy uvést na pravou míru. Polovina z toho není pravda, protože tam jsou hlášky, které jsem v životě neřekl a někdo si je vymyslel. Ale s tím já nic neudělám.
Většina těch hlášek padla v nějaké situaci a měla motivační charakter. Trenérova nejsilnější stránka je mluvené slovo, tak vás totiž hráč vnímá. Já přiznávám, že mám nabroušený jazyk, některé věci, které tedy na té stránce proběhly jsou pravda, ale bylo to vždy za účelem nějaké motivace hráče. Každý hráč je jiný, některého musíte držet pod krkem a vytřískat to z něj a zase některý hráč hraje lépe, když si ho nevšímáte.
Třeba nyní v Liberci jsem měl kluka, který měl špatný den a špatně trénoval, když si ze mě ten den nemohl trošku vystřelit. Já jsem musel s ním cíleně najít komunikaci, zeptat se ho na něco, a věděl jsem, že mi něco odsekne a bude hned spokojený. Pak se mě lidé ptali, proč s ním jdu do té debaty, ale já jsem musel, protože to prostě ten hráč potřeboval. Když bych to neudělal, tak by ten trénink měl špatný.
Když si tedy potom někdo sedne a ty hlášky sepíše vytržené z kontextu, tak mnohdy znějí šíleně. Já si sám říkám, že jsem to nemohl říct. Nejsem na ně někdy hrdý, ale jsou to hlášky cílené na hráče, kteří je vezmou. Nemohu je použít na hráče, který ji nevezme. Přistupuji k hráčům hodně individuálně, protože paušálně se to prostě dělat nedá."

Někde mezi novináři proběhla po finále poháru přezdívka český Jose Mourinho, jak se k ní stavíte?

"Já tomu moc nerozumím, je to asi novinářsky zajímavé..."

Osobně mi přijde z vašeho vystupování, že se snažíte podobně jako Mourinho strhnout pozornost na sebe a ochránit tak tým od tlaku...

"Ano, to přesně dělám, protože vím, že celý profesionální sport je o tlaku a já jsem povinný připravit hráče na zápas, takže pokud mi někdo řekne, že tým nebyl psychicky připravený na utkání, tak je problém v trenérovi. Já jsem tu od toho, abych připravil tým na zápas jakýmkoliv způsobem. Před finále poháru mi někdo říkal, že jsem některá prohlášení přehnal. Ano, tohle byla cílená věc, pokud to dělá Mourinho, jakože asi ano, tak já to dělám také, ale dělám to podvědomě, protože chráním hráče. Pokud se bude pískat a řvát na mě, tak já to unesu a nemám s tím problém. Spoustu věcí dělám intuitivně a tohle je je jedna z nich.
Tlak sám o sobě prostě je a já ho nebudu zvyšovat. Nebudu chodit do kabiny a říkat: "kluci musíme vyhrát!". To bych byl cvok, protože to ví prostě každý. Já musím dosáhnout toho, aby šli do toho zápasu s čistější hlavou. Jsem tu od toho, abych klukům pomohl a ne abych je svazoval."

Tak hodně stěstí do nové sezóny!

"Děkuji!"